Jakmile dospějeme ke vchodu do synagogy, chvíli posečkáme, abychom dovnitř náhle nevpadli. Člověk by se měl chvět bázní před nádherou Jeho slávy, budiž Jeho jméno požehnáno, měl by říci slova „Vaani berov chasdecha… - A já pro hojné milosrdenství Tvé“, což je prosba o dovolení vstoupit. Pak by měl každý kráčet s bázní a strachem, jako by předstupoval před krále… (KŠA 12/11)
K dokonalosti modlitby poznamenal rav Chisda (Brachot 8a) toto: Ať člověk nejdřív projde dvěma vchody do synagogy, a teprve potom ať se modlí.“ – Pokud by člověk vstoupil do synagogy jedním vchodem (jen do předsíně, dokázal by tím, že nechce stát venku na ulici, že se vzdává profanní činnosti, ale nebylo by patrné, že svou pozornost věnuje výlučně modlitbě. Proto je potřeba dvou kroků – je nutné se oddělit od vnějšího světa a obrátit se k B-hu, k němuž, se chystáme modlit. A jednoho nelze dosáhnout bez druhého. Důkazem budiž člověk, který se sice obrací k B-hu modlitbou, ale myšlenkami, je stále spojen s vnějším světem (se svou prací a se svými starostmi). Proto by měl člověk projít dvěma vchody, aby prošel předsíní a vstoupil do hlavní lodi synagogy. (MHRL- Netiv haavoda 83)
První krok je Milosrdenství hojné /248 micvot-pozitivních/. Druhý krok je Bázeň /365 micvot lotaase/. A není Bázně bez Milosrdenství.
Rabi Jisra´el z Kosnice od mládí churavěl. Jeho tělo bylo jako vyschlé dřevo a tak hubené, že se lékaři divili, že vůbec žije. Většinou ležel na lůžku, zabalený do zaječích kožek. Když se chtěl postavit, musel si navléknout pantofle z medvědí kožešiny, poněvadž jeho nohy jiné boty nesnesly. Do modlitebny ho nosili na lehátku. Jakmile však pronesl na prahu slova: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo“ (gn 28/17) okamžitě se změnil. V pondělí a ve čtvrtek, ve dny, kdy se předčítá z Písma, procházel v talitu a tefilin se svitkem Tóry v náručí mezi dvěma řadami čekajících krokem tak lehkým, že mu jeho průvodci s pochodněmi po pravém a levém boku sotva stačili, tanečním krokem se přiblížil ke svatostánku a vložil do něj svitek, dalším krokem dotančil k pultu, kde stála menora, a zastrčil do ní svíčky. První slova modlitby pronesl většinou slabým hlasem, ale s každým dalším slovem nabýval jeho hlas na síle , až nakonec zažehl srdce všech. Když ho po modlitbě nesli sluhové na nosítkách domů, byl bílý jako mrtvola a jeho bledost úplně svítila. Proto se o něm říkalo, že jeho tělo svítí jako tisíc duší. Když byl jednou pozván na slavnost obřízky a chystal se nastoupit do vozu, okamžitě přiskočilo několik lidí, aby mu pomohli. „Blázni,“ řekl, „k čemu je mi vaše síla! Stojí psáno: Ale ti, ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly.(Jes40/31) Nabývám síly od B-ha, ten jí má dost.“ A vyskočil na vůz. (B317)
Z toho je patrné, že verš: Vajikac Jaakov mišnató vajomer: Achejn jejš ** bamakom haze veanochi lo jadati (gn28/17) odpovídá prvnímu vchodu - berov chasdecha, tedy vstoupení do předsíně, zatímco následující: Vajiró vajomar: ma nora hamakom haze ejn ze ki im-bejt elohim ve ze šaar hašomajim (gn28/18), odpovídá druhému vchodu, druhé části verše - bejirotecha, a vstoupení do hlavní lodi.
Žádné komentáře:
Okomentovat